Historie školství

Čtyřtřídní škola v Kadově

První zprávy o škole v Kadově vyskytují se již v XVII. století.
Byliť tu v l. 1648 - 1656 Martin a v l. 1661 - 1679 Jan Mařík kantory. Později škola zanikla a teprve r. 1758 byla obnovena. Před tím již platil hrabě Swerts-Spork v Poli a v Bezděkově učitele, aby dítky vyučovali, ale o nich bližších zpráv není. Týž hrabě vystavěl také r. 1757 školu v Kadově. Byla malé přízemní stavení, obsahující jednu školní světnici, jednu světnici s komorou a černou kuchynkou pro učitele. Školní světnice dle inventáře v archivu lnářském z r. 1766 popsána je takto: Okna ve školní světnici 3 o dvou flíglech s kulatými kolečky. Z nábytku: hřebíčková kamna, dvě dlouhé tabule (jedna na noty), dvě lavice, jiná okolo kamen a zdí kolem, pak 6 lavic. Korouhvička pro děti a kříž. Ke škole náležely obce Kadov, Pole, Malkov, Vrbno, Slatina, Bezděkov, Nedřev a Záhorčičky.
Prvým učitelem (kantorem) a varhaníkem byl František Karel Mikš. Nastupuje své místo, složil 7. února 1758 tehdejšímu faráři V. Pivcovi v Kadově přísahu: "Já František Mikš přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené bez hříchu počaté Panně Marii, Matce Boží, svatým Petru a Pavlu, všem Božím svatým a panu faráři mně na ten čas představenému, že takž, jakož od něho zde při chrámu Páně sv. Václava a sv. Ondřeje pořádně zvolený a nařízený jsem, takže v tom ouřadě kantorském věrně a spravedlivě se chovati, panu faráři mému čest, počestnost, poslušnost, věrnost ve škole a v cvičení mládeže pilnost a bedlivost zachovati chci, nic jiného dítky vyučovati, než co sama samospasitelná církev sv. katolická učí a učiti poroučí, aby jak v chrámech Božích, tak v domích na všech místech v samospasitelné víře křesťansko-katolické jednoho pravého a živého Boha v trojích osobách znali, chválili a vyhlašovali, což i já zpěvem činiti, učením cvičiti, knihy žádné marné, darebné a podezřelé netrpěti, nýbrž samou čest a chválu a zvelebení jména Božího pohledávati a zvelebovati, při službách Božích pilným býti a všeho pohoršení buď při truňku neb schůzkách se vzdáliti přislibuji, chci a dobrovolně se zavazuji. K tomu mně dopomáhej nerozdílná Trojice sv., nejsvětější Rodička Boží P. Maria, sv. apoštolové Petr i Pavel a všichni Boží svatí. Amen." Služné Mikšovo tvořila štola, koleda a dobrovolné dárky za vyučování dítek. Při škole pobyl jen do října 1758, načež nastoupil kantor Cyril Rudiš (1758-1762). Po něm do r. 1772 byl kantorem Kašpar Melichar Baltazar Görner. Ježto toho času řádně zkoušených učitelů nebyl dostatek, přijat byl po odchodu Görnerově jako soukromý učitel Adam Mynářík, který 16. června 1774 obdržel vysvědčení, jímž povoleno mu bylo vyučovati. Podrobiv se na to zkoušce, obdržel od normální školní direkce v Praze 11. září 1774 vysvědčení s poznámkou, že není mocen jazyka německého. Na to ustanoven byl dne 19. listopadu 1774 od patrona panství lnářského v Kadově kantorem, ale krajská vláda po 11 let odpírala mu potvrzení za kantora dáti proto, že německy neuměl. Definitivně ustanoven byl teprve r. 1785 k návrhu patronovu ve srozumění a konsistoří. Nařízením krajského úřadu z 8. března 1814 měla založena býti fasse školní, ale tomu přiškolené obce se opřely, ježto roční příspěvek 11 zl. 36 kr. konv. m. zdál se jim veliký. I zakročil krajský úřad znova a fasse dne 9. května 1815 byla vyměřena učiteli takto: Topiva pro školní světnici vyměřeno bylo 8 sáhů pětičtvrtečního dříví. Na penězích vyměřeno mu bylo: sobotálesu od 106 žáků po 1, 1 a půl a 2 kr. týdně 55 zl. 58 kr., příspěvků z obcí 11 zl 36 kr., štoly 5 zl., koledy z 200 domovních čísel 10 zl., posnopného 12 mandelů žita, 11 m. ječmene, 11 m. ovsa v ceně 24 zl. 42 kr., vajec 2 a půl kopy v ceně 40 kr., čili úhrnem po odečtení výloh 101 zl. 44 kr. Mynářík zemřel asi r. 1817, načež ustanoven byl kantorem František Kříž. Dozor na vyučování vykonávali biskupští vikáři, kterým o visitaci předkládán byl "Schulbesuchs-Catalog" a program zkoušky. Takový program zkoušky napsal r. 1824 Kříž takto: 

O b s a h 
veřejného zkoušení dítek na farní škole kadovské dne 15, gbru 1824.
Po vzývání Ducha sv. vystoupne žák s jeho předmluvou a pak bude následovat přednášení, a sice:

1. Náboženství o Víře křesťanské-katolické
2. Pravá rozeznání Písem dle pravidel, dobře, prostředně, špatně.
3. Slabikování dle pravidel, dobře, prostředně, špatně
4. Čtení dle pravidel, dobře, prostředně, špatně
5. Počítání z hlavy i též křidou od Numeralij až do Regule Detry
6. Co jest dobropísebnost a jak se dobře posadit má
7. Všech žáků písma se k vidění předložejí a pak bude následovat poděkovací řeč.

K ř í ž m. p. učitel.

Kříž vydržoval si též pomocníky, jimiž mu byli Josef Vyšehrad, Jan Tintěra a Jan Křesina, kterému r. 1835 dával ročně 8 zl. a stravu. Sám toho roku měl 95 zl. konv. m. Roku 1835 bylo ve škole 256 žáků. Krajský úřad uznal, že jedna školní světnice pro tolik dětí nestačí a proto nařídil 14. května 1835, aby škola o druhou třídu byla rozšířena. Stalo se, ale budova školní byla sešlá a proto měla býti stavěna nová. Občané odkládali se stavbou, až konečně, byvše ostrým nařízením krajského úřadu donuceni, postavili r. 1845 novou budovu s částečným užitím starých zdí. V přízemí zřídili byty pro učitele a dřevník, v 1. patře dvě školní světnice. Pomocníky Křížovými byli v 1. 1836-1845 František Batěk, potom Jakub Poláček. Roku 1850, jsa již u věku 70 let, odešel Kříž do výslužby a nástupcem stal se Jakub Poláček, který musil se zavázati, že mu bude dávati ročně 20 liber másla, 6 kop vajec, týdně dva bochníky chleba pětiliberního, dále mléka dle potřeby, polovičku peněžních příjmů, byt a dříví. Kdyby zemřel, měla míti manželka jeho byt, světlo a stravu při stole učitelově. Pět let užíval Kříž pense a zemřel 10. března 1855. Roku 1851 bylo posnopné vyváženo, za něž dostával potom učitel ročně na penězích 42 zlaté 3 a třičtvrtě kr. Roku 1856 vyměřena byla učitelům nová fasse, dle níž vyměřeno bylo služné učiteli 385 zl. 36 kr., pomocníku 150 zl. konv. m., ale teprve r. 1858 byla potvrzena. V týchž letech byla vedena též pře, kolik dříví má se dostávati škole. Konečně po 6 letech r. 1860 bylo rozhodnuto, že dostávati má učitel pro školu farní pětičtvrtečního dříví 12 sáhů, pro opakovací hodiny 2 sáhy a pro sebe 2 sáhy. Do roku 1871 působili při škole za Poláčka učitelé František Batěk, který r. 1850 zatímně spravoval školu, než Poláček stal se definitivním nástupcem Křížovým, potom Josef Rollinger (1852-1859), Josef August (1859-1860), Vojtěch Zahořík (1860-1866), Václav Jirků (1866-1869) a Josef Prokopec (1869-1871). Poláček dočkal se nových zákonů školních a byl jmenován řídícím učitelem. Založil pro školu pamětní knihu. Tím, že prodloužena byla povinná návštěva školní o 2 roky, přibylo školou povinných dítek a proto byla škola roku 1873 rozšířena na trojtřídní. Roku 1875 ubyly škole dítky z Bezděkova, Nedřeva a Zahorčiček, jimž byla zřízena škola v Bezděkově. Přes to stala se kadovská škola r. 1882 čtyřtřídní. Pro novou třídu najata byla místnost. Roku 1875 též vyučování ručním pracím ve škole bylo zavedeno. Řídící učitel Poláček působil při škole do r. 1892. Odešel na odpočinek do Blatné, kde zemřel r. 1896. Byl horlivý učitel a výborný hudebník, který složil také několik mší, gradualií a offertorií. Za něho působili nově při škole učitelé Antonín Vaniš (1871 až 1873), Edvard Vladař (1873-1874), Moric Schütz (1874-1875), Antonín Lahoda (1875), Vojtěch Herold (1875-1877), Jan Vorel (1876-1877), František Sluka (187-1878), Klotilda Sedláčková (ind. a výp. uč. 1877-1879), Jan Pašek (1878), Petr Kopecký /1878-1879), František Procházka (1879), František Smrčka (1879-1892), Beneš Randa (1886-1893), Bohumil Kadlec (1892-1896).Po Poláčkovi zatímně převzal správu školy František Smrčka a nově nastoupil František Matějka (1892-1898). Nový řídící učitel Jaroslav Vagner, pilný paedagogický spisovatel, nastoupil r. 1893 a prodlel tu do r. 1898, kdy dostal se do Hvožďan. Za něho nastoupili učitelé: Vilém Kopal (1895-1904), Václav Kšanda (1896-1898). Roku 1894 odškolila se Slatina, zřídivši si vlastní školu. Od r. 1898 tu působí řídící Bohumil Vítek. Za něho přibyli učitelé: Vojtěch Běhavý /1898-1901), Alois Hevera (1898-1903), Jan Vintiška (1901-1907), Jan Netušil (1903-1906), Bohuslav Trčka (1904), Blažej Karas (od r. 1904 až posud), Jan Hrouda (1906, zemřel 3. února 1907), Václav Kalbáč (1907), Josef Žák (od 1907 až posud), Václav Jelínek (1907-1909), Jan Šavrda (1909-1910), Alois Hejna (1910 až posud). Industriálnálními učitelkami v Kadově byly Klotilda Sedláčková do r. 1879, potom Marie Poláčková, a od r. 1883 jí jest Teresie Poláčková. Konečně r. 1900 po sedmnáctiletém otálení přikročilo se k přístavbě školy nákladem 11700 K, při čemž též rozdělení budovy vhodněji bylo upraveno. Do školy docházejí nyní dítky z Kadova, Pole, Malkova Lnářského a Vrbna, potom ze samot, myslivny "na Brdech" a hájovny "u Kuše". Ve školním roce 1913 bylo jich 230, a sice 110 hochův a 120 děvčat. Školní archiv chová mnohé listiny, z nichž nejstarší z r. 1817. Ve farním archivu nalézá se "zlatá kniha" čili "kniha cti".